Trochu jinak...

...Neber proto v potaz žádné ideály a zázraky, nepochybuj o směru, jejž sis zvolil a snaž se být nezávislý na názoru ostatních, na tom, co bys podle nich měl, či pro změnu neměl. Jdi přímo za tím, co tě přitahuje nebo vzrušuje nebo inspiruje - za tím, co se nějak dotýká tvého srdce......Jakýkoli skutečně úspěšný počin, to je, jako když se staví dům. Začíná se pevnými základy a pak se trpělivě postupuje, dokud není hotovo......Můžeš a také dosáhneš všeho, po čem toužíš - když uděláš vždycky jen jeden krok zároveň......Abys měl přítomnost, musíš být přítomen a musíš mít na paměti, kde jsi a kdy jsi; potom pochopíš, kdo jsi. Přítomnost tě učí, že je důležité to, co uděláš dneska, protože jsi tomu věnoval jeden den svého života...

Každý z nás by měl věřit v sebe samého. Každý by měl mít tolik zdravého sebevědomí, aby dokázal přijmout i kritiku. A taky by se každý z nás měl naučit žít tady a teď. Lehce se řekne, hůř udělá. Žít touto chvílí, tímto okamžikem... Kdo to dokáže? Ať už děláme cokoli, myšlenky nám přeskakují od jedné k druhé, hlavou jsme chvilku v minulosti, chvilku v budoucnosti. Ale neumíme prožívat to ´právě teď´. Kdyby byl návod, jak vypustit všechno z hlavy, snad by člověk dokázal užívat přítomného okamžiku. Prostě si jen užívat zrovna této minuty, této chvíle... Nebyl by člověk šťastnější? Takhle jen řešíme, co bude za minutu, co bylo před minutou. Co si prostě jen sednout, zavřít oči a... Nepřemýšlet?
Zkuste to... Třeba bude potom hezčí celý den :)