Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Příběh, který stojí za to dočíst (dovyslechnout)

19. 07. 2017 19:04:38
Miluji příběhy. Vždycky jsem ve svém životě měla obrovské štěstí na lidi. Ať už jsem potkávala různé osobnosti, anebo jen někdo zajímavý byl mým sousedem, obohatilo můj život setkání s nimi natolik, že...

Že jsem po povídání si s každým jednotlivým člověkem měla chuť udělat něco velikého. Napsat jejich příběh. Setkat se s nimi znova, pokud šlo o naprosto cizího člověka, se kterým jsem se prostě jen tak seznámila. Třeba dnes... NIC na vsi se stává zajímavým. Žiju tady jako poustevník, nestýkám se z tohoto mini městečka vůbec s nikým. Znám sousedy, znám prodavačky v obchodě a tím to začíná i končí. Po neuvěřitelném maratonu tahání krabic z garáže do nového bydlení a z domu zpátky do garáže (občas jsem to vzala i přes 3 sklepy, které tady máme a další 2, které jsem objevila omylem), jsem dnes měla konečně volno! Volno znamenalo vstát, upravit se a vyrazit po 20 dnech bydlení tady do města. Vyzvednout si řidičák, který tam na mě 3 měsíce čekal, až ho vyzvednu (ta moje krátkodobá paměť...).

Rychle vyřízeno, rychlý příjezd zpátky do mé "nory". Nějak mě Brno za posledních pár let unavilo natolik, že jsem se nezdržovala ani v Prostějově a těšila se zase na tu svou samotu, kterou si upřímně vychutnávám. Dokončeno všechno potřebné, tudíž jsem přepnula konečně na modul OPRAVDOVÝ ODPOČINEK.

Sbalila jsem tašku a šla k vodě. Nikde nikdo, usmívala jsem se a přemýšlela, co je dneska vlastně za den a proč mám pocit, že je pátek. Možná to slovo ODPOČINEK ve mně evokovalo prostě relax, volno, svoboda, klid. Lehla jsem si a chytala bronz dobrých 5 minut, než mě to přestalo bavit. Měla jsem nutkání se pořád rozhlížet, asi jsem byla plná adrenalinu ještě z toho šíleného kolotoče - krabice - garáž - doma. Kde se vzal, tu se vzal, najednou si vedle mě rozložil deku postarší důchodce. Obrovská travnatá plocha všude kolem mě a on si tu deku dá dva metry od mé osušky. Rozladilo mě to. Chtěla jsem si číst. O samotě. Chytat bronz. O samotě.

Pán vylezl z vody. Nedalo mi to a zeptala jsem se:

"Tak co, jaká je voda, dá se to?"

"Ano, je moc příjemná, sice tady zkraje studená, ale když plavete dál, je krásně teploučká."

Ani nevím, jak se to stalo, ale začali jsme si podívat. Šlo o neuvěřitelně příjemného, upřímného člověka, který mi v kostce popisoval svůj život. Dozvěděla jsem se, že je to velký cestovatel. V rámci svého zaměstnání byl "všude" - jak sám řekl. Od Rakouska, přes Sibiř až do Íránu. Na to, že mu mohlo být dobrých 75 let, měl vynikající paměť na města, části států, jména. Občas mi spadla brada. Původně jsem se zeptala jen na to, jaká je voda. Nakonec jsme si povídali 2,5 hodiny. Dozvěděla jsem se i o jeho rodině.

"Víte, já bych ráda psala profesionálně, více se tím živila. Bavilo by mě psát příběhy."

"A proč to neuděláte?"

"Asi proto, že jsem posera..."

"Řeknu Vám ten svůj, ano?"

"Dobře."

"Jednou jsem přijel do města, píchl jsem kolo, tak jsem zastavil. Přišla ke mně malá holčička a začala mě poučovat:

́Ne, takhle se přece neutahují šroubky, to musíte takhle. ́

́A jak to víš, copak o tom můžeš něco vědět? ́

́Ano, protože koukám na dědu a on to utahuje jinak. ́

Holčička neustále mluvila o svém dědovi, tak jsem se zeptal, proč taky nemluví o tatínkovi.

́Nemám tátu. Táta byl hajzlík. Víte, já jsem takový polosiroteček."

́A kde máš mámu?

́Aaaale, támhle už půlhodiny vykecává se sousedkou a já na ni musím čekat. ́

́Jak se jmenuješ? ́

́Po svém tátovi, ten byl Láďa. ́

́Aha, takže ty jsi Ladislava. ́

́Ne, Lada.

Víte, jednou jsem zamlada přijel na motorce do jednoho městečka. Poznal jsem tam jednu ženu a tehdy motorky moc lidí nemělo. Byli jsme na zábavě a ta slečna mě poprosila o svezení, že se na motorce ještě nikdy nevezla. Naložil jsem ji a vyrazili jsme. Najednou začalo strašně pršet, takže jsme promokli na kost. Řekla mi, ať se k ní domů jdu osušit. No, tak jsme se u ní doma sušili..."

"Počkejte, neříkejte mi, že..."

"Otočil jsem se směrem, který ukazovala holčička a uviděl její maminku kráčet k nám. Najednou maminka zbledla, ukázala na mě prstem a ptá se:

́Nejmenujete se náhodou Láďa? ́

́Ano... ́

Žena se otočila na svou dcerku a snad ještě v šoku povídá:

́Tak tohle je tvůj táta... ́

Ano, byl jsem táta malé Lady..."

Nevěděla jsem, co říct. Napadlo mě jediné...

"Měl byste o svém životě napsat knihu. Máte obrovské množství zážitků, dostal jste od života velké množství lekcí. Napište knihu."

"Já už ji mám napsanou, ale už nemám motivaci na dokončení."

Loni měl pán nehodu na kole. Srazila ho žena ve 110 km/h. Našli jej 15 m od silnice. Vyvázl "jen" se zlomenou nohou a poškozeným uchem. Zrovna zítra jde pán na operaci, tak si prý přijel užít ještě vody a sluníčka. Loni mu také zemřela manželka. Jela z práce na kole a... Nechápe, jak se to mohlo stát, ale její přední kolo odpadlo. Najela na kanál, spadla na hlavu... Ležela 14 dnů v kómatu. Umřela...

Tímto se starému pánovi klaním. Za jeho odvahu, jeho znalosti, jeho sílu, jeho otevřenost. Má za celý svůj život tolik pestrých zážitků jako nemá mnoho z nás za celý náš život.

Třeba se tento příběh dostane až k němu. Vyjadřuji tímhle úctu ke stáří a úctu k jedné osobnosti, která se nepotkává denně. Předal mi jedno důležité poselství, aniž by si to sám uvědomil... Život je potřeba žít naplno. Zkoušet, nevzdávat se, především se nebát... Protože nic není nemožné!

Autor: Veronika Fojtíková | středa 19.7.2017 19:04 | karma článku: 21.05 | přečteno: 958x

Další články blogera

Veronika Fojtíková

Nečekáte to a najednou to přijde

Poslední můj příspěvek jsem psala o setkání s výjimečným člověkem. Hodně nad ním přemýšlím, obzvlášť po posledních dvou uplynulých dnech.

23.7.2017 v 20:06 | Karma článku: 7.66 | Přečteno: 251 | Diskuse

Veronika Fojtíková

Únava a prázdno

Cítila se osamělá. Vedle spaly její děti a ona tak mohla konečně mít chvilku pro sebe. Neužila si ji, protože únava byla znatelná. Zavíraly se jí oči a neměla už ani špetku energie.

12.7.2017 v 20:40 | Karma článku: 11.94 | Přečteno: 479 | Diskuse

Veronika Fojtíková

I oni mají dobré srdce

Můj život na vesnici pokračuje tak nějak poklidně. Dnes jsem jako v kině koukala na scénu tří chlapců. Viděla jsem je přicházet už z dálky, moc jsem si jich nevšímala.

10.7.2017 v 20:32 | Karma článku: 12.52 | Přečteno: 747 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Miroslav Olšák

Zážitky z kontaktní kampaně

Letos jsem se tak angažoval v kontaktní kampani za Svobodné. Jak to vypadá očima takového "rozdávače letáků"? A co říkali lidé, kteří se s námi dali do řeči?

22.10.2017 v 19:51 | Karma článku: 8.45 | Přečteno: 189 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Ani ve stáří nerezignujte na sex

To mi radí jeden z mnohých letáčků v ambulantní čekárně. Ten usmívající se pán na prospektu, v bílém plášti a s nepostradatelným stetoskopem kolem krku asi neví, že mám úplně jiný starosti.

22.10.2017 v 17:13 | Karma článku: 21.63 | Přečteno: 752 | Diskuse

Jan Jílek

Podzim podzim přichází

Podzim přichází a s ním i podzimní počasí a smutky. Oznámila mi má sestra, že zemřel její první muž, táta jediné mé neteře. Tak už to v životě chodí. Rodíme se, umíráme.

22.10.2017 v 13:45 | Karma článku: 11.30 | Přečteno: 235 | Diskuse

Jan Jílek

Život píše těžké kýče

Volby za námi, běžný život před námi. Tedy je čas připomenout, že divadelní skupina „Nejlepší a nejskromnější” již mám čest vést, zásobovat svými texty a nutit herce aby uměli texty zpaměti. Nezahálí.

21.10.2017 v 16:17 | Karma článku: 10.93 | Přečteno: 299 | Diskuse

Jana Mrázková

Sednout a sednout si

Usadila mě dnes telefonicky dcera: "Sedíš si doma a k volbám nejdeš. Zdůvodňuješ to tím, že ti nikdo nesedí. Však někdo z nich třeba sedět půjde, hihi! Uvědom si, že jsi běžná seniorka, na penězích si nesedíš,

21.10.2017 v 15:13 | Karma článku: 12.65 | Přečteno: 275 | Diskuse
Počet článků 81 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 652

Jsem (ne)obyčejná máma dvojčat, která ráda utíká do svého vysněného světa. Pryč z reality...



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.