NIC na vsi
Čas, který chci strávit vařením, pečením, uklízením, četbou knížek, yogou. Plánovalo se to dobře. Spoustu času jsem s dětmi trávila venku, na čerstvém vzduchu. Došlo i na mou oblíbenou yogu. Všechno šlo. Jakmile jsem po 3 letech s dětmi nastoupila do práce, 8 hodin povinně odpracovaných bylo poznat. Na mně, na dětech, na domácnosti. Neměla jsem sílu, energii, elán, nadšení. Tohle všechno chybělo...
Pamatuji na letní prázdniny na základní škole. Spávaly jsme se ségrou a bráchou minimálně do 11 h dopoledne a to nás máma musela asi po stopadesátépáté volat, ať už "proboha vstáváme"! Pamatuji na to veliké NIC, kdy jsme nemuseli jako děti řešit. Nám dětem stačilo ke štěstí sedět chvilku u oblíbeného seriálu, lítat pak s dalšími sousedovic dětmi téměř celý den venku, uvařit si každý druhý den ovocné knedlíky polité tunou másla a smetanou. Neznali jsme budík, neznali jsme stres, neznali jsme internet a ani mobil. Bylo nám krásně, opálení jak indiáni jsme si užívali prázdnin do poslední vteřiny.
Moje dětství se mi nahrnulo do hlavy včera, kdy jsem ráno vstávala. Bez otravného zvuku budíku. Snad po osmi letech, kdy jsem z toho čtyři strávila na mateřské, si můžu dovolit ten luxus vstávat bez budíku. I ve všední dny, kupodivu! V posledním příspěvku jsem psala o stěhování na vesnici (ačkoliv Plumlov je samozřejmě oficiálně městem). S dvojčaty si zvykáme na místní kulturu, lidi, zvyky, prostředí. Mé nadšení stále trvá. Jsem tak spokojená s tím NIC, které tady kolem mě panuje. NIC nemusím. NIC nejsem povinna. NIC neřeším.
Jako bych se vrátila na mateřskou. Mou jedinou starostí je teď být s dětmi. Největší otázka a úkol dne je "Co uvařím?". Možná se to někomu bude zdát nudné. Ano, když jsem odjížděla v 19 letech z vesnice, důvodem byla nuda. Teď najednou... Po tolika letech zase vnímám život beze stresu. Život v harmonii. Jediným mým stresem jsou teď hádky dvojčat, kterým musím vymýšlet program tak, aby mi tady nelezly po zdi. Naštěstí můžou vyběhnout ven a konečně si jít každý po svém. Jeden na kole, druhý s panenkou v kočárku. Myslím, že na této "mateřské" zase zhubnu. Tak jako jsem si držela váhu do 3 let dvojčat 49 kg, nejspíše si ji udržím kolem 50tky i teď. Celý den na nohou, kdy vařím, peču, chodím na vycházky s dětmi, lítám za nimi na kole, praktikuji si svou Ashtangu, mi zajistilo větší apetit než jsem měla v Brně. Ovšem co sním, to vylítám. Nevadí. Dopřávám si. Bábovka s domácím rybízem je nepopsatelná. A když si ten rybíz vlastnoručně natrhám... Město bylo komfortní v tom, že jsem seděla v práci 8 hodin u pc, takže jsem doslova na svém zadku dřepěla. Trpěla jsem tím, jsem zvyklá na pohyb a neustálé sezení pro mě bylo peklíčko. Radši budu lítat celý den kolem dětí, jen se nevracet na 8 hodin zpátky k počítači! Což mi připomíná... Každý den, kdy jsem jezdila kvůli stěhování trasu Brno - Plumlov, jsem se pravidelně stavovala na kávu v McDonald´s na dálnici. Byla tam vždy stejná dáma, která se ptala už když mě viděla ve dveřích "Jako obvykle?". Poslední den jsem si s ní popovídala. Svěřila mi svůj příběh, jehož pointou je, že vyměnila dobře placenou práci v kanceláři za práci v McCafé. Jak jsem jí rozuměla a chápala ji!
Jak už jsem psala... Možná je to pro někoho strašně nudné. Mně to přijde po téměř 10 letech života v Brně jako dokonalý ráj na zemi. Tohle NIC navozuje klid, euforii a rovnováhu. Jdu si pro bábovku a zapiji to skleničkou mlíka. Na balkoně a čerstvém vzduchu chutná nejlíp.
Veronika Fojtíková
Nečekáte to a najednou to přijde
Poslední můj příspěvek jsem psala o setkání s výjimečným člověkem. Hodně nad ním přemýšlím, obzvlášť po posledních dvou uplynulých dnech.
Veronika Fojtíková
Příběh, který stojí za to dočíst (dovyslechnout)
Miluji příběhy. Vždycky jsem ve svém životě měla obrovské štěstí na lidi. Ať už jsem potkávala různé osobnosti, anebo jen někdo zajímavý byl mým sousedem, obohatilo můj život setkání s nimi natolik, že...
Veronika Fojtíková
Únava a prázdno
Cítila se osamělá. Vedle spaly její děti a ona tak mohla konečně mít chvilku pro sebe. Neužila si ji, protože únava byla znatelná. Zavíraly se jí oči a neměla už ani špetku energie.
Veronika Fojtíková
I oni mají dobré srdce
Můj život na vesnici pokračuje tak nějak poklidně. Dnes jsem jako v kině koukala na scénu tří chlapců. Viděla jsem je přicházet už z dálky, moc jsem si jich nevšímala.
Veronika Fojtíková
Nejlepší rozhodnutí v životě
Tak je ze mě po 14 letech opět vesničanka. Utíkala jsem z vesnice v době, kdy jsem si myslela, jak je nudná a nezáživná.
Veronika Fojtíková
Postup vpřed
Ano, chci psát. Ano, mé články se čtou. Ano, umím být i vtipná. Ano, mám snahu postupovat vpřed. Chci na sobě pracovat a chci postupovat dál.
Veronika Fojtíková
Zvládli jsme...
Nevěřila bych, že já, taková konzerva, budu žít jak dobrodruh. Bojím se všeho nového, neznámého a všeho, co "zavání" dobrodružstvím, protože...
Veronika Fojtíková
Manželství
Bavili jsme se s (tehdy ještě přítelem) manželem, že se oba vzájemně bojíme toho, že si jeden z nás ještě ani nestačí ukousnout svatebního dortu a chování toho druhého se změní.
Veronika Fojtíková
Dobro dětí
Můj příběh je dlouhý, hodně dlouhý. Hraju si s myšlenkou, že napíšu knihu. Dám si tu práci vydolovat veškeré nepříjemné vzpomínky.
Veronika Fojtíková
Upřímné štěstí
Říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré... Ano, můžu potvrdit. V době největší krize jsem používala tento blog jako deník. Ventilovala jsem v něm veškeré emoce, které se ve mně hromadily a nechtěla jsem je nikomu říkat.
Veronika Fojtíková
Jedno špatné rozhodnutí
Několik let zpět... „Pokud se se mnou rozejdeš, budu hodně zlý.“ „Jak zlý?“ „Prostě budu zlý, když odejdeš.“
Veronika Fojtíková
Proč já?
I haven ́t have time to rest for such a long time, no pause, the space just for myself. I haven ́t even been able to have any hobbies and the time just for being...now and here.
Veronika Fojtíková
Z horšího do lepšího
Moje stará, „prokvetlá“ Felicie! Nikdy mě nenechala ve štychu, nikdy jsem s ní nezůstala stát na křižovatce, protože by nastala nějaká porucha.
Veronika Fojtíková
Otec nebo táta?
Před pár měsíci jsem popisovala scénu, kdy jsem viděla jednoho tatínka, jak se choval hnusně ke svým dětem. Strhla se veliká diskuse, při které se určití„konkrétní“ jedinci pustili i do mě.
Veronika Fojtíková
Děkuji
Poslední půlrok mi dal hodně zabrat. Kdybych tušila, jak moc se nadřu, kolik energie vydám, kolik času budu muset najít, snad bych do toho podruhé nešla.
Veronika Fojtíková
Kreativní máma kreativních dvojčat
Baví mě pročítat články bloggerů, kteří dokáží zaujmout. Baví mě se inspirovat fotkami, které "něčím" přitahují.
Veronika Fojtíková
Život těch nešťastných
Vždy si dávejte pozor na to, co se říká o ženě za jejími zády. Drby mohou pocházet od muže, kterého odmítla, nebo od ženy, která jí nemůže konkurovat.
Veronika Fojtíková
Přátelům i nepřátelům
Přeji Vám všem nádherné Vánoce plné zdraví, lásky, smíchu, radosti, klidu, odpočinku, harmonie, uvolnění. Buďte se svou rodinou a vychutnávejte si každou chvilku naplno, protože život je tolik nepředvídatelný, že nikdy nevíte,...
Veronika Fojtíková
Milý Ježíšku,
Milý Ježíšku, psala jsem si malý seznam dárků, které bych letos ráda našla pod stromečkem. Ale tento víkend jsem to přehodnotila a uvědomila si, že vyměním všechny jen za jedno jediné přání.
Veronika Fojtíková
Vánoční přání
Blíží se Vánoce. Najednou se všichni začínají stresovat. Nejsou dárky, není upečeno, není uklizeno. V práci šílenosti, co se MUSÍ stihnout bezpodmínečně do konce roku.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 666x