Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dobro dětí

19. 05. 2017 10:12:39
Můj příběh je dlouhý, hodně dlouhý. Hraju si s myšlenkou, že napíšu knihu. Dám si tu práci vydolovat veškeré nepříjemné vzpomínky.

Všechno napíšu tak, aby to bylo poučením, lekcí, možná výstrahou pro ty ženy, které měly slepě a naivně rády. Pro ty, které opravdu naivně věří, že v každém je přece kus (i kdyby mini kousek) dobrého...

Miluji kávu. Miluji rána. Pamatuji, jak jsem si užívala loňskéléto, kdy jsem chodila třikrát týdněna rannílekce yogy a pamatuji takéna pocity, jaké to ve mněvyvolávalo. Fantazie, doufám,že si to zopakuji.Opravdickou kávu mě naučil pít až můj (dnes už) manžel. Každé ráno při rituálu „káva + snídaně“ si vychutnávám tu chuť. Cítím, jak mě zaplavuje pocit klidu, jak přichází energie. Dnes jsem si při pití kávy vzpomněla na dobu, kdy jsem pila kafe s mlíkem a pro tu nejsprávnější chuť tam přidala ještě lžičku sušené smetany. Dnes si tuto kombinaci moc představit neumím. Přijde mi to jako jed... Nicméně, takovou chuťovku jsem pila dlouho, dlouho. Cvak, cvak v hlavě, stojím v kuchyni. Hádáme se, zase se vztekl, zase zuří. Něco se mu nelíbí, křičíme. Kávu se sušenou smetanou mám položenou vedle sebe na lince. Začínají se mi třást ruce, znak toho, že hádka už překračuje pomyslnou hranici. Podívám se na hrníček s kávou jako by mě snad mohla zachránit. Všimne si, kam putuje můj pohled a podívá se stejným směrem. Přestává křičet, dokráčí k mému oblíbenému hrníčku a... Do té kávy mi plivne. Přidá pár sprostých slov na mou maličkost a čeká na mou reakci. Žaludek se mi obrátí naruby, chce se mi zvracet. Odcházím, nechci, aby viděl, co tyto situace se mnou dělají. Nechci dát najevo, co ve mně tímhle vnitřně vyvolává...

Cvak, cvak, jsem zpátky v přítomnosti. Špatný den, špatné informace. Nepříjemné telefonáty. Zase nerozumí. Jedním dechem tvrdí, že to dělá „pro dobro dětí“, druhým dechem mi oznamuje, že kontaktoval právníky, sociálku a všechno má sepsané. Nemyslím, že dobro dětí spočívá v tom, že by měly být nuceny do něčeho, co nechtějí. Nemyslím, že je pro ně nejlepší, aby o jejich „dobru“ rozhodovali cizí lidé, protože jeden rodič CHCE za každou cenu a ten druhý neustále apeluje na to, že děti nejsou připravené a dostatečně zralé. Dobro dětí nespočívá v tom, že na sílu a až přes opět jakousi pomyslnou hranici, budou tlačeny do situací, které je děsí, kvůli kterým pláčou. Dobro dětí spočívá v tom, že je rodiče budou poslouchat. Že si rodiče nechají vlastními dětmi říct, co děti chtějí a po čem touží. Když se zeptáte pětiletých dětí, co chtějí, kam chtějí, proč tam chtějí (a teď nemluvím o zmrzlině, dárečcích a podobných prkotinkách), dokáží říct absolutně bezelstně, bez jakékoli lži a naprosto upřímně, co je jejich „dobro“. Jak/kde/ kdy/proč se cítí tak či tak.

Moje články vyvolávají spoustu emocí. Ne tolik u cizích, jako u těch, kterých se to týká. Pociťuji velkou vlnu vzteku, jak někdo dokáže ubližovat svým dětem „pro jejich dobro“. Nechápu to, ale to bude tím, že jsem nejspíš straaaaašně hloupá. Nebo to jen nechci chápat? Každý má svůj úhel pohledu. Můj je takový, že tlačit někoho do něčeho proti jeho vůli - a byť se jedná o pětileté dítě/děti - není pro „dobro“, ale kvůli pouhému sobectví. Ten pocit MUSÍM VYHRÁT je přece pro lidi s obrovským egem, velice důležitý. Ovšem ono se všechno sčítá. Všechny skutky, všechny činy, všechna slova se sčítají, kumulují, sbírají a potom... Se všechno vrací. Karma to zařídí. Všechno se vrací na dětech, protože jak do nich lidé sází, tak potom sklízí. Jestliže zaséváme tlak, pocit, že musí, jestliže děláme něco proti jejich vůli, vrátí se to dospělým později jinou formou. Protože v dětech se má budovat pocit bezpečí, jistoty, porozumění, hlavně bezpodmínečné lásky. Nemá se v nich budovat pocit, že jsou něčí majetek.

Pořád a stále dokola. Opět bude bouřka, opět přijde boj za „dobro dětí“...

Autor: Veronika Fojtíková | pátek 19.5.2017 10:12 | karma článku: 12.77 | přečteno: 673x

Další články blogera

Veronika Fojtíková

Nečekáte to a najednou to přijde

Poslední můj příspěvek jsem psala o setkání s výjimečným člověkem. Hodně nad ním přemýšlím, obzvlášť po posledních dvou uplynulých dnech.

23.7.2017 v 20:06 | Karma článku: 7.66 | Přečteno: 251 | Diskuse

Veronika Fojtíková

Příběh, který stojí za to dočíst (dovyslechnout)

Miluji příběhy. Vždycky jsem ve svém životě měla obrovské štěstí na lidi. Ať už jsem potkávala různé osobnosti, anebo jen někdo zajímavý byl mým sousedem, obohatilo můj život setkání s nimi natolik, že...

19.7.2017 v 19:04 | Karma článku: 21.05 | Přečteno: 958 | Diskuse

Veronika Fojtíková

Únava a prázdno

Cítila se osamělá. Vedle spaly její děti a ona tak mohla konečně mít chvilku pro sebe. Neužila si ji, protože únava byla znatelná. Zavíraly se jí oči a neměla už ani špetku energie.

12.7.2017 v 20:40 | Karma článku: 11.94 | Přečteno: 479 | Diskuse

Veronika Fojtíková

I oni mají dobré srdce

Můj život na vesnici pokračuje tak nějak poklidně. Dnes jsem jako v kině koukala na scénu tří chlapců. Viděla jsem je přicházet už z dálky, moc jsem si jich nevšímala.

10.7.2017 v 20:32 | Karma článku: 12.52 | Přečteno: 747 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Miroslav Olšák

Zážitky z kontaktní kampaně

Letos jsem se tak angažoval v kontaktní kampani za Svobodné. Jak to vypadá očima takového "rozdávače letáků"? A co říkali lidé, kteří se s námi dali do řeči?

22.10.2017 v 19:51 | Karma článku: 8.45 | Přečteno: 189 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Ani ve stáří nerezignujte na sex

To mi radí jeden z mnohých letáčků v ambulantní čekárně. Ten usmívající se pán na prospektu, v bílém plášti a s nepostradatelným stetoskopem kolem krku asi neví, že mám úplně jiný starosti.

22.10.2017 v 17:13 | Karma článku: 21.63 | Přečteno: 752 | Diskuse

Jan Jílek

Podzim podzim přichází

Podzim přichází a s ním i podzimní počasí a smutky. Oznámila mi má sestra, že zemřel její první muž, táta jediné mé neteře. Tak už to v životě chodí. Rodíme se, umíráme.

22.10.2017 v 13:45 | Karma článku: 11.30 | Přečteno: 235 | Diskuse

Jan Jílek

Život píše těžké kýče

Volby za námi, běžný život před námi. Tedy je čas připomenout, že divadelní skupina „Nejlepší a nejskromnější” již mám čest vést, zásobovat svými texty a nutit herce aby uměli texty zpaměti. Nezahálí.

21.10.2017 v 16:17 | Karma článku: 10.93 | Přečteno: 299 | Diskuse

Jana Mrázková

Sednout a sednout si

Usadila mě dnes telefonicky dcera: "Sedíš si doma a k volbám nejdeš. Zdůvodňuješ to tím, že ti nikdo nesedí. Však někdo z nich třeba sedět půjde, hihi! Uvědom si, že jsi běžná seniorka, na penězích si nesedíš,

21.10.2017 v 15:13 | Karma článku: 12.65 | Přečteno: 275 | Diskuse
Počet článků 81 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 652

Jsem (ne)obyčejná máma dvojčat, která ráda utíká do svého vysněného světa. Pryč z reality...



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.