Když člověk pracuje s "nic" a dostane se k "něco"

23. 09. 2016 10:03:29
Role oběti může být uspokojivá. Může být i pohodlná. Ovšem taky je dost ponižující. Hodněpokořující. Vím to, protože jsem se do této role stylizovala taky.

Nejdřív jsem si to neuvědomila, protože jsem oběť opravdu byla. Jenomže potom, když jsem se vědomě začala pozastavovat nad svým chováním, mi došlo, že tohle se mi nelíbí. Být udupávána, ponižována, nechtěla jsem už slyšet „ty jsi nula“, o čemž mě přesvědčoval bývalý partner. Tak jsem se prostě vzepřela. Vzpomínky mi zabloudí o pár let dozadu, na ten moment „AHA“. Došlo mi, že v sobě mám víc síly, než jsem si původně myslela.

Začala jsem měnit svůj život. Bylo to těžké a bála jsem se. Strach mě svazoval, přece jen vybrat si post svobodné mámy vyžaduje velkou odvahu. Obzvlášť ve chvíli, kdy ani nevíte, kam byste šli, když si člověk naplno uvědomí, že musí uživit dvě děti z jednoho mizerného platu. Přestala jsem fňukat... Dost slz, dost sebekritiky. Postavím se na vlastní nohy, i kdybych měla vypustit duši. Pomalu a postupně jsem začala dávat svůj život do pořádku. Věnovat se sobě, dětem, svým koníčkům, nápravě „škody“, kterou jsem způsobila svým dětem tím, že jsem rozbila rodinu. Najít podnájem byla priorita. Nastoupit do práce ta druhá nejdůležitější. Najít si přivýdělek z domu tak, aby to nebylo na úkor dětí. Psychicky odpočívat tak, abych se nesložila v průběhu stresového období (přece jenom jsem se musela postarat o další dva človíčky). Tak, jako se v letadle říká „NEJDŘÍV SI NASADÍ DÝCHACÍ MASKU MATKA, POTÉ DÍTĚ“, tak i já se začínala dávat dohromady. Psychicky, fyzicky.

Yoga jako únik z reality, mentální odpočinek, zastavení fluktuací mysli. Naučení se zpracovat nepříjemné chvíle v blízkosti bývalého partnera. Dodat si více síly, sebevědomí, naučit se sebelásku. Trvalo to 4 dlouhé roky, než jsem si naplno přiznala, že se konečně umím dostat do vědomého stavu harmonie. Kdy vědomě volím slova a nechrlím bezmyšlenkovitě, aniž bych nad nimi nepřemýšlela. Díky yoze jsem dala do pořádku svou duši a uzdravila se.

Psaní článků mělo stejnou funkci jako svěřování se psycholožce. Psala jsem všechno, co cítím, veškeré emoce a pocity, kterou mnou lomcovaly. Na „papíře“ jsem si pobrečela, smála se. Pomáhalo mi to, brala jsem to jako svou terapii. Bavilo mě to natolik, že mě nejednou napadla myšlenka „Proč si tím nepřivydělávat? Můžu psát v době, kdy děti spí, nemusím shánět hlídání a ještě mi to pomůže zvednout mizerný rozpočet, se kterým disponuji.“ Opět mi trvalo 4 roky, než jsem se dostala do levelu, kdy můžu šetřit korunku po korunce za každý napsaný článek, který zveřejňuji. Mým snem na začátku bylo vidět jakýkoli svůj článek v tištěné verzi. Ťuk, ťuk, ťuk (pro jistotu, abych nezakřikla), ale tento sen se mi pomalu plní!

Pointa a závěr... Všechno, ale všechno je jen v naší hlavě!!! Můžeme dokázat cokoli, byť nám to tak nepřipadá. Jen se musí člověk odhodlat. A potom se naučit pokoře a trpělivosti. Ty totiž hrají nemalou roli. Naopak - jsou absolutně nutné při cestě za svými sny. Vydržte a nevzdávejte to! Každý začíná od nuly, ovšem každý to může dotáhnout daleko. Záleží jen na naší vůli a odhodlání. Držím palce všem, kteří teprve stojí na startovní čáře ;)

Autor: Veronika Fojtíková | pátek 23.9.2016 10:03 | karma článku: 14.63 | přečteno: 392x

Další články blogera

Veronika Fojtíková

Nečekáte to a najednou to přijde

Poslední můj příspěvek jsem psala o setkání s výjimečným člověkem. Hodně nad ním přemýšlím, obzvlášť po posledních dvou uplynulých dnech.

23.7.2017 v 20:06 | Karma článku: 11.77 | Přečteno: 272 | Diskuse

Veronika Fojtíková

Příběh, který stojí za to dočíst (dovyslechnout)

Miluji příběhy. Vždycky jsem ve svém životě měla obrovské štěstí na lidi. Ať už jsem potkávala různé osobnosti, anebo jen někdo zajímavý byl mým sousedem, obohatilo můj život setkání s nimi natolik, že...

19.7.2017 v 19:04 | Karma článku: 22.91 | Přečteno: 976 | Diskuse

Veronika Fojtíková

Únava a prázdno

Cítila se osamělá. Vedle spaly její děti a ona tak mohla konečně mít chvilku pro sebe. Neužila si ji, protože únava byla znatelná. Zavíraly se jí oči a neměla už ani špetku energie.

12.7.2017 v 20:40 | Karma článku: 12.87 | Přečteno: 492 | Diskuse

Veronika Fojtíková

I oni mají dobré srdce

Můj život na vesnici pokračuje tak nějak poklidně. Dnes jsem jako v kině koukala na scénu tří chlapců. Viděla jsem je přicházet už z dálky, moc jsem si jich nevšímala.

10.7.2017 v 20:32 | Karma článku: 14.80 | Přečteno: 753 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Filip Vracovský

O bolesti

Někdy je asi třeba naučit se s ní žít, někdy je třeba vzít ji i na milost. Ostatně až jednou nebude, nebudeme ani my...

19.3.2019 v 18:18 | Karma článku: 14.27 | Přečteno: 359 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Kdo neskáče, není Čech

Většinou si dělám legraci z Angličanů, ale čím jsme divný my – Češi? Pojďme si udělat legraci, tak trochu samy ze sebe.

19.3.2019 v 9:00 | Karma článku: 26.58 | Přečteno: 771 | Diskuse

Jana Slaninová

Když nemáš nikoho, kdo by tě sevřel v náručí, musíš to udělat sám

Noci s rudýma očima, oteklé sliznice v nose nutí dýchat ústy. Vzlyky otřásají tělem, přechází do zimnice. Drkotání zubů, přerývaný dech a další a další vlny pláče. Touha zmizet, nebýt. Nenadálé uvědomění vlastních paží na ramenou.

18.3.2019 v 21:13 | Karma článku: 19.46 | Přečteno: 580 | Diskuse

Zuzana Horváthová

Týden pátý – Překvapení a změny anebo Můj boj s diastázou 7. díl

Je to tady! Ne, to není možné, to nemůže být pravda! Lucka upozorňovala, že cvičení může ovlivnit plodnost, ale čtvrté dítě fakt nechci!

18.3.2019 v 11:19 | Karma článku: 7.25 | Přečteno: 241 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Cestování se postará, abyste vypadali jako fotografie v cestovním pasu!

Aneb když si po dovolené potřebujete vzít dovolenou. Ne, vše jde vždy hladce podle plánu. Kort když ty plány vytváří agresivní blondýna a flegmatický Etiopan.

18.3.2019 v 9:42 | Karma článku: 22.01 | Přečteno: 597 | Diskuse
Počet článků 81 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 659

Jsem (ne)obyčejná máma dvojčat, která ráda utíká do svého vysněného světa. Pryč z reality...

Najdete na iDNES.cz