Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nezařazené

Veronika Fojtíková

A kde je láska???

Někomu to nevadí... Některé ženy si muže vezmou opravdu kvůli penězům. Nebo proto, aby se měly líp než dosud. Anebo prostě chtějí jen lepší budoucnost pro své děti než měly ony samy. Zanevřely na své romantické představy, kterých se držely v mládí, o tom, že ten jejich pan PRAVÝ někde je. A tak tyhle ženy čekaly a čekaly...

4.10.2013 v 13:27 | Karma článku: 6.47 | Přečteno: 781 | Diskuse

Veronika Fojtíková

Moje podoby LÁSKY

Láska je, když Váš přítel dokáže odpovědět na otázku „Kdyby se tě někdo ptal, jaká jsem, kdybys mě měl někomu popsat, co bys řekl?“ bez zamyšlení, bez zakoktání, bez přemýšlení, bez obracení očí v sloup... Když odpoví i maličkostí tipu „Miluje Haribo Konfekt a miluje běhání, za což ji obdivuju, protože běhá pravidelně už 10 let.“

18.9.2013 v 12:20 | Karma článku: 9.28 | Přečteno: 494 | Diskuse

Veronika Fojtíková

Konec jednoho snu

Těšila jsem se, opravdu jsem se těšila... Myšlenka na to, že na chvilku "uteču" před realitou, že na chvilku vybočím ze stereotypu, že se na chvilku vrátím do doby, kdy mi bylo 20, mě nadchla. Vlastně, ze začátku nenadchla, byla jsem na vážkách, ale čím dýl jsem nad účastí na srazu po 10 letech s lidmi ze střední školy, přemýšlela, tím víc "pro" mi vycházelo.

13.9.2013 v 12:30 | Karma článku: 6.27 | Přečteno: 584 | Diskuse

Veronika Fojtíková

Cesta domů...

Je tady... Přišel dnes... Zasáhl mě a najednou bylo všechno jasné... Pochopila jsem... AHA moment, o kterém psala jedna z bloggerek jako komentář na jeden z mých článků. Probudila jsem se a všechno najednou vypadá tak jednoduše. Proč mi to nedošlo dřív? Proč jsem se musela tak trápit, klást tolik otázek, hledat tolik odpovědí? Byla to snad cesta a tohle je ten cíl? Už totiž vím, kde je ten problém...

25.8.2013 v 12:20 | Karma článku: 5.76 | Přečteno: 331 | Diskuse

Veronika Fojtíková

Pánové...? Važte si nás...

Děti mě budí svým křikem přesně v 3.55 h ráno.. Druhá "přestávka" dnešní noc... Tak jako poprvé se doploužím střapatá, spánkem ještě skoro zaslepená do kuchyně, kde připravuju mléko. Automaticky... Jako robot. Stejným způsobem jako včera v noci, předevčírem, předpředevčírem a předtím celých 14 měsíců. A jako tolikrát předtím bliká v hlavě kontrolka - konec spánku, je potřeba vařit, žehlit, uklidit myčku, připravit snídani...

19.8.2013 v 12:46 | Karma článku: 14.50 | Přečteno: 1374 | Diskuse

Veronika Fojtíková

Lepší...

Jako malá jsem chtěla být učitelkou na základní či střední škole. Pak se mi zalíbila představa stát se baletkou. U toho taky nezůstalo. Vybrala jsem si školu zaměřující se na jazyky a pustila se do němčiny. Přidala se angličtina. Myslela jsem si, že tohle je přesně to, co v životě chci dělat. Překládat... Jenomže ejhle... Stačilo pár pokusů o ústní překlad a vyšlo najevo, že na tohle nemám buňky. Jazyky mi šly skvěle, bavilo mě učit se mluvit "jinak", jenomže mi udělala čáru přes rozpočet moje paměť. Je špatná, hodně špatná. Přesto jsem pracovala ve firmě, kde je potřeba používat cizí jazyk. Nebyla to špatná práce...

12.8.2013 v 12:45 | Karma článku: 6.35 | Přečteno: 531 | Diskuse

Veronika Fojtíková

Nevděčná...?

Jsem nevděčná, když odmítám nabízený dárek ve formě koupání v aquaparku? Nebo když se neočekávaně zorganizuje hlídání dětí a já mám volno? Anebo když se nabízí příspěvek na bydlení, ovšem pod podmínkou, že budeme bydlet všichni společně? Všichni, tzn. já, ON, dvojčata, pes a JEHO rodiče? Možná to tak navenek vypadá a na ty, kterých se to týká, může můj postoj působit nevděčně. Možná všem můžu připadat zlá a panovačná a nepřizpůsobivá... Jenomže nikdo se už neptá na důvody mých rozhodnutí a zatvrzelých NE. Nikdo se nesnaží pochopit, co cítím tam uvnitř...

5.8.2013 v 12:12 | Karma článku: 13.25 | Přečteno: 1010 | Diskuse

Veronika Fojtíková

Teď nebo nikdy...

Je načase být upřímná. Sama k sobě... K ostatním... Řekne se snáz než udělá. Sám k sobě může být člověk upřímný, otázka je, zda svou upřímnost projeví i ve vztahu k ostatním. Třeba já... Nemiluju... Přiznat si to bylo těžké, smutné, způsobilo bolest. A když přišla kuráž to tomu druhému říct, bral to jako vtip a nevěřil.

31.7.2013 v 12:34 | Karma článku: 11.36 | Přečteno: 911 | Diskuse

Veronika Fojtíková

Růst

Nikdy jsem neoplývala extra dávkou sebevědomí a ve skrytu duše jsem z toho byla hodně utrápená. Když člověka nikdo nechválí, když člověk v ničem moc nevyniká, když ho lidé přehlíží, jak by mohl nějaké sebevědomí vlastnit? Existuje recept, jak zvýšit sebevědomí? Jistě, rad a tipů jsou miliony, stačí do vyhledávače zadat to správně slovo a pak už jen pozorně číst. Jenomže co z takových mouder, když si člověk neumí připustit tahle doporučení skutečně k srdci?

2.7.2013 v 14:03 | Karma článku: 6.33 | Přečteno: 563 | Diskuse

Veronika Fojtíková

(NE)vysávat...

Určitě se ve Vašem životě objevili už také.... Lidé, kteří neustále mluví o sobě, kteří mají potřebu svoje problémy analyzovat do posledního puntíku, kteří dokola dumají nad tím, co ano a co a kteří pořád něco řeší. Nejčastěji sebe a své vztahy. Samozřejmě, musíme si pomáhat, obzvlášť, pokud se na rameno přijde vybrečet někdo nám blízký, ale když už člověk poslouchá takové fňukání 7 dní v týdnu, je toho moc...

25.6.2013 v 9:15 | Karma článku: 9.74 | Přečteno: 552 | Diskuse

Veronika Fojtíková

Vzhled

Myslím, že vzhled řešíme všichni - nejenom ženy, ale také muži. Možná, vlastně určitě ne, v takové míře jako ženy, ale přesto řeší. Proč se my ženy vlastně pořád zabýváme tím, jak vypadáme? Je to okolím, které nás nutí o sebe pečlivě dbát anebo je to náš pocit být za každou cenu dokonalá? Všechno jde ruku v ruce.... To, co jíme odráží náš zevnějšek. To, jak se cítíme, vyjadřuje náš vzhled. Když je člověk šťastný, ale opravdu šťastný, projevit se to musí. Na očích, na tváři, na náladě...

21.6.2013 v 13:46 | Karma článku: 7.25 | Přečteno: 647 | Diskuse

Veronika Fojtíková

Facebook

Jsem sama... Sedím na gauči... Čtu si, připravuju jídlo, vařím čaj, poslouchám hudbu, píšu... Vedle spí moje dvě krásné děti. Děti, které miluju nejvíc na světě. Ty, které mě naučily nelámat věci přes koleno. Které mě naučily být trpělivou. Ty, které mě naučily nechat věci plynout. Věci, které neovlivním, které mě trápí, které se vlečou z minulosti a jsou neustále tady. Věci, týkající se JEHO...

13.6.2013 v 14:07 | Karma článku: 9.15 | Přečteno: 713 | Diskuse

Veronika Fojtíková

Láska

Řekl mi, že budu věčně nespokojený člověk. Že jsem jedna z mála, kteří nikdy nebudou spokojení, kteří nikdy nebudou šťastní, kteří vždycky budou remcat a stěžovat si. Zapřemýšlela jsem nad tím a možná je to pravda. Možná že jsem opravdu pořád nespokojená a ufňukaná... Ale ON neví proč, tohle už pochopit nechce. Moje smutky, moje prázdna, moje vyhoření, moje špatné nálady mají jedinou příčinu... Pocit nenaplnění láskou. Necítím lásku, nedostává se mi, nedává se najevo... Každý potřebuje lásku, milovat a být milován. Každý potřebuje slyšet pochvalu, ocenění, lichotky. Každý musí být druhým ctěn, musí být podporován...

23.5.2013 v 13:12 | Karma článku: 10.43 | Přečteno: 668 | Diskuse

Veronika Fojtíková

Naděje

Viděla jsem ho.. Pár minut, pár pohledů do očí, pár vět... Nervozita, bušení srdce, třes rukou a strach. Takhle nějak vypadá neplánovaná schůzka dvou, kteří se dva roky neviděli. Netuším, co cítil on, nevím, jak to vzal, ani nevím, proč se ozval a chtěl mě vidět. Jen tak, z ničeho nic, po dvou letech se za 10 min od otázky "Chceš se vidět?" sejít, koukat si do očí, mluvit spolu... Bylo to zvláštní, rozpačitý... Jako by se potkali dva cizí lidé, kteří mají společného neuvěřitelně mnoho a přesto neví, co by si řekli. Těch pár vět, které jsme ze sebe dostali, bych ani nepovažovala za rozhovor. Celé to trvalo maximálně 5 minut a přesto si nevybavím většinu. Co si však vybavím i za několik let je ten pohled do očí. Gesta... Úsměv... Mimika....

11.5.2013 v 13:12 | Karma článku: 6.72 | Přečteno: 374 | Diskuse

Veronika Fojtíková

Samota

Slovo, které vyjadřuje hodně a zároveň nic. Samota je stav, kdy se člověk cítí určitým způsobem prázdný, opuštěný, smutný. Pocit, kdy si myslí, že nikoho nezajímá, že je úplně sám. Sám se svými problémy, se svými nářky, se svými smutky. Kdy se mluví o samotě? O tom nepopsatelném a těžko vyjádřitelném pocitu prázdna? Když je člověk uprostřed davu a přesto jako by byl sám. Jeho duše je vyprahlá, nenaplněná... Jeho hlava naopak plná myšlenek "proč zrovna já"?

2.5.2013 v 8:52 | Karma článku: 7.17 | Přečteno: 332 | Diskuse

Veronika Fojtíková

Máma...

Nikdy bych nevěřila, že budu schopná unosit ve svém drobném těle dvě děti zaráz. Vždycky jsem si představovala, jak asi budu vypadat jako "těhule", jak se budu hezky oblékat, abych co nejvíc zvýraznila rostoucí bříško. Myslela jsem si, že si to budu užívat naplno, že mě najednou naplní pocity mateřské lásky a že ze mě bude vyzařovat spokojenost na dálku. Jenže to bylo trošku jinak... Trošku víc jinak. Těhotenství, kdy máma nosí pod srdcem další dvě srdíčka probíhalo sice bez vážnějších komplikací, jenomže ty mateřské pocity, o kterých mluví každá maminka ne a ne přijít. "Tak to asi přijde, jakmile se děti narodí", uklidňovala jsem se... A pak se to stalo...

10.4.2013 v 8:29 | Karma článku: 16.75 | Přečteno: 767 | Diskuse

Veronika Fojtíková

Raduj se z toho, co máš, ne z toho, co ti chybí...

Raduj se z toho co máš, ne z toho, co ti chybí... Proč se tímhle heslem neřídí většina z nás? Naopak, pořád se za něčím honíme, chceme ještě víc než máme. Bohatí chtějí být ještě bohatší, hubení ještě hubenější, krásní ještě krásnější... Nejsme spokojeni s tím, co máme, přitom stačí tak málo! Začít si vážit toho, že je člověk zdravý, toho, že má kde bydlet, co jíst, že má kolem sebe lidi, kteří ho milují. Většina z nás na otázku "Jak se máš?" odpoví "Dobře, ALE..." To jedno obyčejné ALE se vždycky objeví... Tato tři písmena jsou pro nás tolik důležitá, ale proč?

6.4.2013 v 19:08 | Karma článku: 20.48 | Přečteno: 733 | Diskuse

Veronika Fojtíková

Trochu jinak...

...Neber proto v potaz žádné ideály a zázraky, nepochybuj o směru, jejž sis zvolil a snaž se být nezávislý na názoru ostatních, na tom, co bys podle nich měl, či pro změnu neměl. Jdi přímo za tím, co tě přitahuje nebo vzrušuje nebo inspiruje - za tím, co se nějak dotýká tvého srdce......Jakýkoli skutečně úspěšný počin, to je, jako když se staví dům. Začíná se pevnými základy a pak se trpělivě postupuje, dokud není hotovo......Můžeš a také dosáhneš všeho, po čem toužíš - když uděláš vždycky jen jeden krok zároveň......Abys měl přítomnost, musíš být přítomen a musíš mít na paměti, kde jsi a kdy jsi; potom pochopíš, kdo jsi. Přítomnost tě učí, že je důležité to, co uděláš dneska, protože jsi tomu věnoval jeden den svého života...

15.2.2013 v 9:30 | Karma článku: 8.01 | Přečteno: 417 | Diskuse

Veronika Fojtíková

Seznamovačka (IX.)

Bylo to hezký... Ano, moc hezký. Ale jako všechno v životě, i tato kapitola mého života musela jednou skončit. Jen škoda, že skončila tak brzy. Ale zpátky na začátek...

4.2.2013 v 9:45 | Karma článku: 6.89 | Přečteno: 740 | Diskuse

Veronika Fojtíková

Vzpomínky... (VIII)

Začalo to nevinně, na diskotéce, na kterou jsem ani neměla jít. Ani nevím, jak mi ta myšlenka vlezla do hlavy a už jsem volala své, tehdy nejlepší, přítelkyni, jestli nepůjdeme. Její "proč ne," mi vlilo do žil ještě větší elán a za hodinku už jsem netrpělivě pochodovala v předsíni jejího bytu.

8.1.2013 v 13:46 | Karma článku: 6.83 | Přečteno: 651 | Diskuse
Počet článků 81 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 652

Jsem (ne)obyčejná máma dvojčat, která ráda utíká do svého vysněného světa. Pryč z reality...



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.