Čekala jsem na veškeré komentáře ke svému článku a teprve teď se k tomu chci vyjádřit.

Ráda bych uvedla, že prvotním a jediným cílem článku není posuzování chování druhých. Jde o popsání dané situace, mých momentálních pocitů z té oné dané scény. Nemám právo soudit druhé, takže pokud to kdokoli bere jako soud, pomluvu, zlo, raději vysvětluji oč jde.

Článek slouží pouze a jen pro zamyšlení. My - rodiče - se zamysleme nad sebou, svým chováním, svými dětmi. Žádná jiná pointa než zamyšlení tady není.

Děkuji za každý přečtený řádek. Už jen to, že si to lidé přečetli, má své opodstatnění.

Když nechcete soudit...tak prostě nesuďte. Rozhodně ne podle jedné jediné situace. A jednou třeba v podobné situaci někdo neodsoudí vás...ono se to stává, že někdy dospělý nezvládne. Jsme jenom lidé.

Karma. Protože stále platí:

"Nedopusťnikdy, aby starosti a shon zastřely jas Tvého ducha." » AbulMedží Azís.

Já také nechci soudít, poled přihlížející je vždy trochu jednostraný... všichni rodičové vvíme, jak děti dokáží občas po ránu vytočit. Třeba tatínek pospíchal, člověk nikdy neví. Ale měl si to večer vyřídit doma. Obzvlášť v dnešní době..

Pry Nechci soudit... . Co je potom tenhle blog? Nejdriv otce pekne kadrujete, a pak sama priznate ze nemate dost informaci, a nevite co tomu predchazelo.

To já už bohužel byla svědkem něčeho, co bych nazvala šikanou. Moje dcera nastoupila v září do první třídy. Po škole chodí do družiny, ale jelikož jsem teď delší dobu na neschopence tak pro ni chodím hned po obědě, čekám na ni v šatně.

Byly to děti chodící asi do druhé nebo třetí třídy. Jedná se o kluka a holka, řekla bych, že sourozenci nebo bratranec a sestřenice. Ona je o hlavu vyšší než on, jeden den tam přiběhli a on tam uviděl ležet na podleze nějaké boty. Hned do nich začal kopat až na druhou stranu šaten. To jsem jen zavrtěla hlavou a pomyslela si svoje.

Asi za dva dny, už v té šatně bylo víc dětí. Asi 5 holek a onen kluk se "sestrou". Mezi nimi byla asi o hlavu menší holčička než on. Nejdřív mi to přišlo, že spolu blbnou a hrají si. Ale po chvíli pozorování už mi to tak nepřišlo. Pořád do ní strkali a on i kopal. Nejdřív se mi do toho nechtělo zasahovat, ale když se ta holčička částečně ocitla na zemi a on po ní málem dupla tak už jsem to nevydržela a zařvala na něj ať toho okamžitě nechá. V tu chvíli celá skupina naprosto zmlkla a kluk se schoval za otevřený dvířka od skříňky. Pak jsem ještě důrazně pronesla, že tohle chování opravdu není normální a že už to nechci vidět. Všechny děcka se beze slova rozešly.

Rozhodně jsem z toho neměla dobrý pocit a bylo mi hodně smutně. A rozhodně si nemyslím, že toho ten kluk s tou holkou nechají

Autorko bogu zamyslete se. Soudíte podle scénky, kterou jste zahlédla, aniž byste znala další souvislosti. Mohla jste se tatínka nebo chlapečka zeptat, co se stalo a pomoci jim. Ale chápu, že snadnější je poučovat ostatní na blogu.

"...méně poučujte" je zajímavý závěr článku, který ostatní poučuje

Třeba mu ten kluk celou cestu kvílel "Jááá nechcíííííí do školýýýýýýýý"

Podle toho, jak to paní popisuje, bych řekl, že chlapec v autě usnul a tatík se jej prostě snažil probudit.

To já byl na své děti ještě krutější. Museli do školy chodit pěšky.

To byla škola pro tělesně postižené děti?

Není, taková je realita. Ono po těch různých únosech se rodiče bojí pustit je samotné, na to, aby je tam odvedli nemají čas...... babičky jsou v produktivní věku..... hlídání drahé.....