NIC na vsi
Čas, který chci strávit vařením, pečením, uklízením, četbou knížek, yogou. Plánovalo se to dobře. Spoustu času jsem s dětmi trávila venku, na čerstvém vzduchu. Došlo i na mou oblíbenou yogu. Všechno šlo. Jakmile jsem po 3 letech s dětmi nastoupila do práce, 8 hodin povinně odpracovaných bylo poznat. Na mně, na dětech, na domácnosti. Neměla jsem sílu, energii, elán, nadšení. Tohle všechno chybělo...
Pamatuji na letní prázdniny na základní škole. Spávaly jsme se ségrou a bráchou minimálně do 11 h dopoledne a to nás máma musela asi po stopadesátépáté volat, ať už "proboha vstáváme"! Pamatuji na to veliké NIC, kdy jsme nemuseli jako děti řešit. Nám dětem stačilo ke štěstí sedět chvilku u oblíbeného seriálu, lítat pak s dalšími sousedovic dětmi téměř celý den venku, uvařit si každý druhý den ovocné knedlíky polité tunou másla a smetanou. Neznali jsme budík, neznali jsme stres, neznali jsme internet a ani mobil. Bylo nám krásně, opálení jak indiáni jsme si užívali prázdnin do poslední vteřiny.
Moje dětství se mi nahrnulo do hlavy včera, kdy jsem ráno vstávala. Bez otravného zvuku budíku. Snad po osmi letech, kdy jsem z toho čtyři strávila na mateřské, si můžu dovolit ten luxus vstávat bez budíku. I ve všední dny, kupodivu! V posledním příspěvku jsem psala o stěhování na vesnici (ačkoliv Plumlov je samozřejmě oficiálně městem). S dvojčaty si zvykáme na místní kulturu, lidi, zvyky, prostředí. Mé nadšení stále trvá. Jsem tak spokojená s tím NIC, které tady kolem mě panuje. NIC nemusím. NIC nejsem povinna. NIC neřeším.
Jako bych se vrátila na mateřskou. Mou jedinou starostí je teď být s dětmi. Největší otázka a úkol dne je "Co uvařím?". Možná se to někomu bude zdát nudné. Ano, když jsem odjížděla v 19 letech z vesnice, důvodem byla nuda. Teď najednou... Po tolika letech zase vnímám život beze stresu. Život v harmonii. Jediným mým stresem jsou teď hádky dvojčat, kterým musím vymýšlet program tak, aby mi tady nelezly po zdi. Naštěstí můžou vyběhnout ven a konečně si jít každý po svém. Jeden na kole, druhý s panenkou v kočárku. Myslím, že na této "mateřské" zase zhubnu. Tak jako jsem si držela váhu do 3 let dvojčat 49 kg, nejspíše si ji udržím kolem 50tky i teď. Celý den na nohou, kdy vařím, peču, chodím na vycházky s dětmi, lítám za nimi na kole, praktikuji si svou Ashtangu, mi zajistilo větší apetit než jsem měla v Brně. Ovšem co sním, to vylítám. Nevadí. Dopřávám si. Bábovka s domácím rybízem je nepopsatelná. A když si ten rybíz vlastnoručně natrhám... Město bylo komfortní v tom, že jsem seděla v práci 8 hodin u pc, takže jsem doslova na svém zadku dřepěla. Trpěla jsem tím, jsem zvyklá na pohyb a neustálé sezení pro mě bylo peklíčko. Radši budu lítat celý den kolem dětí, jen se nevracet na 8 hodin zpátky k počítači! Což mi připomíná... Každý den, kdy jsem jezdila kvůli stěhování trasu Brno - Plumlov, jsem se pravidelně stavovala na kávu v McDonald´s na dálnici. Byla tam vždy stejná dáma, která se ptala už když mě viděla ve dveřích "Jako obvykle?". Poslední den jsem si s ní popovídala. Svěřila mi svůj příběh, jehož pointou je, že vyměnila dobře placenou práci v kanceláři za práci v McCafé. Jak jsem jí rozuměla a chápala ji!
Jak už jsem psala... Možná je to pro někoho strašně nudné. Mně to přijde po téměř 10 letech života v Brně jako dokonalý ráj na zemi. Tohle NIC navozuje klid, euforii a rovnováhu. Jdu si pro bábovku a zapiji to skleničkou mlíka. Na balkoně a čerstvém vzduchu chutná nejlíp.
Veronika Fojtíková
Nečekáte to a najednou to přijde
Poslední můj příspěvek jsem psala o setkání s výjimečným člověkem. Hodně nad ním přemýšlím, obzvlášť po posledních dvou uplynulých dnech.
Veronika Fojtíková
Příběh, který stojí za to dočíst (dovyslechnout)
Miluji příběhy. Vždycky jsem ve svém životě měla obrovské štěstí na lidi. Ať už jsem potkávala různé osobnosti, anebo jen někdo zajímavý byl mým sousedem, obohatilo můj život setkání s nimi natolik, že...
Veronika Fojtíková
Únava a prázdno
Cítila se osamělá. Vedle spaly její děti a ona tak mohla konečně mít chvilku pro sebe. Neužila si ji, protože únava byla znatelná. Zavíraly se jí oči a neměla už ani špetku energie.
Veronika Fojtíková
I oni mají dobré srdce
Můj život na vesnici pokračuje tak nějak poklidně. Dnes jsem jako v kině koukala na scénu tří chlapců. Viděla jsem je přicházet už z dálky, moc jsem si jich nevšímala.
Veronika Fojtíková
Nejlepší rozhodnutí v životě
Tak je ze mě po 14 letech opět vesničanka. Utíkala jsem z vesnice v době, kdy jsem si myslela, jak je nudná a nezáživná.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Novým šéfem tajné služby se stane brigádní generál Bartovský, schválila vláda
Novým ředitelem Vojenského zpravodajství (VZ) bude Petr Bartovský, vláda ve středu schválila jeho...
Spolužáka kopali i bili pěstmi, za surové napadení dostali mladiství podmínku
Okresní soud v Děčíně rozhodl o podmíněných trestech pro dva mladistvé, kteří loni v září brutálně...
Muž dohnal a zaklekl zloděje. Strach jsem neměl, jsem takto nastavený, říká
Zrovna se autem vracel domů, když na brněnské tramvajové zastávce spatřil starší paní, jak se...
KOMENTÁŘ: Kdo zabil penzijní reformu? Svůj díl nesou vláda i opozice
Premium Ani po dvaceti letech diskusí se nedočkáme konsenzuálně přijaté reformy penzí, ale jen...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 666x