Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nečekáte to a najednou to přijde

23. 07. 2017 20:06:59
Poslední můj příspěvek jsem psala o setkání s výjimečným člověkem. Hodně nad ním přemýšlím, obzvlášť po posledních dvou uplynulých dnech.

Setkání s panem "výjimečným" bylo tak zvláštní, až bych si troufla říct, že jsme se sešli z nějakého důvodu. Tak trošku v tom hledám "vyšší záměr", vzhledem k tomu, že kdykoli jsem "náhodou" (ne, náhody neexistují, věřte mi!) někoho potkala, vyšla z toho jakási lekce pro mě. Možná i pro ty druhé.

Náš rozhovor začínal mou otázkou, jaká je voda. Následovala jeho odpověď a jeho konstatování, že:

"Zítra jedu do nemocnice, tak jsem si ještě přišel užít sluníčko."

Kdybych věděla, že skončím v nemocnici druhý den taky, odpověděla bych:

"Tak to se tam sejdeme..."

Děti mě opouští s tím, že se uvidíme za týden. Těším se na trochu odpočinku a klid. Bez těch věčných hádek mezi dvojčaty, bez rozsuzování kdo/co/kde/jak/první-druhý provedl. Potřebuju hlavně v klidu přestěhovat zbývajícího půlku podnájmu v Brně do celého bytu v Plumlově. Pracovat s dětmi za zadkem není zrovna nejlepší.

Zvládám všechno, co je potřeba a dokonce i něco navíc. Přijíždí manžel ze zahraničí a těšíme se na společnou krátkou dovolenou. Náš první společný oběd, při kterém nás vyruší telefonát...

"Malá je v nemocnici, vypadá to na lehký otřes mozku..."

Myslela jsem, že mě raní mrtvice. Samozřejmě odjíždíme do nemocnice. Při pohledu na bezmocnou dceru se mi zastavuje na chvíli srdce. Už v 5 letech si dvojčata hrají na mistry světa a samostatné jedince, ale pak když dojde k něčemu vážnějšímu, uvědomím si, že jsou to stále miminka, která potřebují mámu. A budou ji potřebovat, i když by děti ležely v nemocnici s jakýmkoliv úrazem třebas už ve svých 15 letech. Při pohledu na mé dítě s límcem na krku mi dochází, jak je ten život nepředvídatelný. Jak si s námi hraje, dává nám lekce. Jak nás zastavuje v pravý čas. Ukazuje správný směr. Říkáte si, život je dlouhý, nic se neděje. Ale pak přijde facka, která nás z tohoto názoru a přesvědčení vyvede během vteřiny.

Dnes už jsme z nemocnice doma a mně běží hlavou, jak je všechno pomíjivé. Dnes máte, zítra mít nemusíte. Hodněkrát si nevážíme toho nejdůležitějšího - zdraví. Nám se to přece nemůže stát, nás se to netýká. Ale týká... Všech se to týká. Osud si nevybírá dobré a horší.

Mysleme na své zdraví. Na zdraví svých nejbližších. Říkejme víc "miluju tě". Ptejme se víc "jak se máš?". Volejme častěji svým rodičům a zajímejme se o ně. Pozorujte více své děti a hrajte si s nimi. Starejme se také o sebe, o své potřeby. Je to důležité. Všechno z toho je důležité.

Autor: Veronika Fojtíková | neděle 23.7.2017 20:06 | karma článku: 7.65 | přečteno: 247x

Další články blogera

Veronika Fojtíková

Příběh, který stojí za to dočíst (dovyslechnout)

Miluji příběhy. Vždycky jsem ve svém životě měla obrovské štěstí na lidi. Ať už jsem potkávala různé osobnosti, anebo jen někdo zajímavý byl mým sousedem, obohatilo můj život setkání s nimi natolik, že...

19.7.2017 v 19:04 | Karma článku: 21.04 | Přečteno: 952 | Diskuse

Veronika Fojtíková

Únava a prázdno

Cítila se osamělá. Vedle spaly její děti a ona tak mohla konečně mít chvilku pro sebe. Neužila si ji, protože únava byla znatelná. Zavíraly se jí oči a neměla už ani špetku energie.

12.7.2017 v 20:40 | Karma článku: 11.94 | Přečteno: 473 | Diskuse

Veronika Fojtíková

I oni mají dobré srdce

Můj život na vesnici pokračuje tak nějak poklidně. Dnes jsem jako v kině koukala na scénu tří chlapců. Viděla jsem je přicházet už z dálky, moc jsem si jich nevšímala.

10.7.2017 v 20:32 | Karma článku: 12.52 | Přečteno: 740 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Anna Rathkopf

Postřižiny aneb chemoterapie mě dolů nedostane

Nikdy nezapomenu na sestřičku při nabídce léčebnýho menu: "Některým ženám zůstane až padesát procent vlasů." povídala vesele sestřička. "Sakra, tak to jste mi to teda neprodala. To neberu." Povídám ještě veseleji já

21.8.2017 v 21:01 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 18 | Diskuse

Jiří Jiroudek

,,Malá" retrospektiva, aneb Jednadvacet, jednadvacet, 68/69

Něco historie, něco prožitků, pár ohlédnutí se za minulostí. Léta šedesátá. A ,,některá“ z dat, která velmi ovlivnila i poznamenala naší historii a osudy mnoha lidí. Několik generací. V mnohém až po dnešek. Takže kousek ze života

20.8.2017 v 23:20 | Karma článku: 10.14 | Přečteno: 260 | Diskuse

Andrea Špičáková

Útok v Barceloně pohledem z Katalánska

Je to sice už tři dny, co katalánskou metropoli ochromil zásah několika bláznů, kteří ublížili nevinným lidem, ale po návratu z Barceloně nedalekého Lloret de Mar bych okomentovala situaci, jak to vypadalo Katalánsku hodiny poté.

20.8.2017 v 20:53 | Karma článku: 28.23 | Přečteno: 1042 | Diskuse

Lucie Gavendová

Svět se mění a my s ním

Foukám do popela, který se rozlétává na všechny světové strany. Foukám do něj stejně, jako jednou někdo foukne do toho prachu, který zbyde po mě. Člověče, prach jsi, a v prach se obrátíš.

20.8.2017 v 14:30 | Karma článku: 7.61 | Přečteno: 239 | Diskuse

Jan Tichý

Třístovkové bilancování

Říkal jsem si, kdy provedu nějaké změny na blogu, nejlépe vyměním profilovou fotku, aby tam nestrašila pořád ta stejná (postupem času letitá).

20.8.2017 v 12:35 | Karma článku: 6.22 | Přečteno: 138 | Diskuse
Počet článků 81 Celková karma 12.63 Průměrná čtenost 651

Jsem (ne)obyčejná máma dvojčat, která ráda utíká do svého vysněného světa. Pryč z reality...



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.