Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

I oni mají dobré srdce

10. 07. 2017 20:32:45
Můj život na vesnici pokračuje tak nějak poklidně. Dnes jsem jako v kině koukala na scénu tří chlapců. Viděla jsem je přicházet už z dálky, moc jsem si jich nevšímala.

S dvojčaty bylo práce až až, hlídat je u vody a zkoušet chvilkama nachytat i trochu bronzu moc nešlo skloubit. Oči musím mít pořád na těch dvou, ona stačí občas vteřina a může se stát něco, o čem nechci ani psát.

Ale abych se vrátila k těm třem chlapcům. Přiblížili se k naší dece, takže jsem je mohla jedním okem pozorovat. Jednalo se o přibližně šestnáctiletého, devítiletého a asi šestiletého kluka. Starší byl evidentně romského původu, prostřední už zcela zřejmě a ten nejmladší mi k nim neseděl. Jakoby byl jejich mladší nevlastní brácha, protože měl bílou kůži a vypadal moc roztomile. Ovšem taky hodně vyplašeně. Měl strach. Ačkoliv venku bylo na padnutí, nejmladší hoch měl na sobě tepláky a tenisky. Starší dva se svlékly a zaslechla jsem slova nejstaršího „A co tady budeš s námi dělat, budeš tu celou dobu stát v teplákách?“ Trošku jsem se zarazila, co bude následovat, protože jsem viděla, že nemladší klučina se trošku přikrčil a rozhlédl se po okolí. Byli jsme tam jen my, nikde nikdo. Když viděl nejmladší hoch ty dva starší, jak lezou už vysvlečení do vody, začal shazovat také tepláky. Ti dva starší na něj nečekali a vlezli do vody. Prostřední se koupal, měl z vody obrovitánskou radost, byla to taková ta dětská, nefalšovaná, krásná radost, kterou umí projevit jen děti. Neviděla jsem přesně, co se stalo, ale najednou ten nejstarší začal mluvit hodně vulgárně. Pochopila jsem, že prostřední zřejmě nějak nechtíc pošplíchal toho nejstaršího a tomu se to nelíbilo. Prostřední se omlouval, že to opravdu nebylo schválně, ale nejstarší dál vyhrožoval a mluvil dost hnusně.

Mladší dva se krčili ve vodě, až mi jich bylo líto. Upřímně líto! Bylo zcela evidentní, že nejstarší to má pevně ve svých rukou a na ty dva mladší má opravdu veliký vliv. Nejstarší chlapec po nás pokukoval. Když viděl, že se na ně koukám, zmírnil a přestal spílat. Mluvil dost potichu, když nadával a po mém pohledu a po pohledu mých dětí, které jsou zvědavé jako opice, zmlkl. Bylo poznat, že je mu nepříjemné mít svědky. Začali se koupat a najednou jako bych viděla jiné kluky. Nejstarší začal hodně jemným a velmi mírným hlasem mluvit k nemladšímu. Učil ho plavat. Ale takovým způsobem, že kdybych nebyla svědkem předchozí scény, řekla bych, že je to skvělý starší bráška. Mluvil na něj tak klidným tónem, tak konejšivým, až se mi ho chtělo pochválit! A říct, že s bráškou mluví opravdu krásně, a že je skvělé, že jej tak trpělivě učí plavat.

Přemýšlela jsem, co je to za kluky. Nejstarší oslovoval dva mladší potom už jen zdrobnělinami jejich jmen. Napadlo mě, jestli to nejsou kluci z dětského domova, který je přímo v našem mini městečku - vesnici. Měla jsem chuť se jich začít vyptávat na jejich život, ale nechtěla jsem zasahovat do jejich lekce plavání. Nicméně, to nejpodstatnější je, že... I v šestnáctiletém romském klukovi může být spousta kladných emocí. Tak jako bylo dnes vůči svým dvěma mladším (možná i nevlastním) sourozencům. Možná tihle tři byli naprosto cizí, nebyli příbuzní. Ovšem starost toho nejstaršího, aby se nejmladší neutopil, byla až dojemná.

I takhle to může fungovat. Tak, že když jste někde v dětském domově, přilnete k určitým ostatním dětem více a berete je jako své sourozence. Potom je jedno, jestli jste Rom nebo „bílý“. Pak jsou důležité jen pocity a vztahy. A o tom to celé vlastně je... Nevím proč, ale slovo dětský domov ve mně evokuje hrůzu. Osamělost. Prázdnotu. Vím, že fyzicky tam dětem nic nechybí, naopak, občas mají lepší telefony než kdejaký dospělí a lepší hračky než kdejaké dítě zbohatlíků. Ale co jejich pocity? Stará se tam o ně někdo? Můžou si tam s někým popovídat o tom, co cítí a jak se cítí? A je jedno, jakou barvu kůže ty děti mají. Jsou to jen děti, které si zaslouží víc než dětský domov...

Autor: Veronika Fojtíková | pondělí 10.7.2017 20:32 | karma článku: 12.52 | přečteno: 740x

Další články blogera

Veronika Fojtíková

Nečekáte to a najednou to přijde

Poslední můj příspěvek jsem psala o setkání s výjimečným člověkem. Hodně nad ním přemýšlím, obzvlášť po posledních dvou uplynulých dnech.

23.7.2017 v 20:06 | Karma článku: 7.65 | Přečteno: 247 | Diskuse

Veronika Fojtíková

Příběh, který stojí za to dočíst (dovyslechnout)

Miluji příběhy. Vždycky jsem ve svém životě měla obrovské štěstí na lidi. Ať už jsem potkávala různé osobnosti, anebo jen někdo zajímavý byl mým sousedem, obohatilo můj život setkání s nimi natolik, že...

19.7.2017 v 19:04 | Karma článku: 21.04 | Přečteno: 952 | Diskuse

Veronika Fojtíková

Únava a prázdno

Cítila se osamělá. Vedle spaly její děti a ona tak mohla konečně mít chvilku pro sebe. Neužila si ji, protože únava byla znatelná. Zavíraly se jí oči a neměla už ani špetku energie.

12.7.2017 v 20:40 | Karma článku: 11.94 | Přečteno: 473 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Anna Rathkopf

Postřižiny aneb chemoterapie mě dolů nedostane

Nikdy nezapomenu na sestřičku při nabídce léčebnýho menu: "Některým ženám zůstane až padesát procent vlasů." povídala vesele sestřička. "Sakra, tak to jste mi to teda neprodala. To neberu." Povídám ještě veseleji já

21.8.2017 v 21:01 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 41 | Diskuse

Jiří Jiroudek

,,Malá" retrospektiva, aneb Jednadvacet, jednadvacet, 68/69

Něco historie, něco prožitků, pár ohlédnutí se za minulostí. Léta šedesátá. A ,,některá“ z dat, která velmi ovlivnila i poznamenala naší historii a osudy mnoha lidí. Několik generací. V mnohém až po dnešek. Takže kousek ze života

20.8.2017 v 23:20 | Karma článku: 10.14 | Přečteno: 260 | Diskuse

Andrea Špičáková

Útok v Barceloně pohledem z Katalánska

Je to sice už tři dny, co katalánskou metropoli ochromil zásah několika bláznů, kteří ublížili nevinným lidem, ale po návratu z Barceloně nedalekého Lloret de Mar bych okomentovala situaci, jak to vypadalo Katalánsku hodiny poté.

20.8.2017 v 20:53 | Karma článku: 28.23 | Přečteno: 1042 | Diskuse

Lucie Gavendová

Svět se mění a my s ním

Foukám do popela, který se rozlétává na všechny světové strany. Foukám do něj stejně, jako jednou někdo foukne do toho prachu, který zbyde po mě. Člověče, prach jsi, a v prach se obrátíš.

20.8.2017 v 14:30 | Karma článku: 7.61 | Přečteno: 239 | Diskuse

Jan Tichý

Třístovkové bilancování

Říkal jsem si, kdy provedu nějaké změny na blogu, nejlépe vyměním profilovou fotku, aby tam nestrašila pořád ta stejná (postupem času letitá).

20.8.2017 v 12:35 | Karma článku: 6.22 | Přečteno: 138 | Diskuse
Počet článků 81 Celková karma 12.63 Průměrná čtenost 651

Jsem (ne)obyčejná máma dvojčat, která ráda utíká do svého vysněného světa. Pryč z reality...



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.