Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jedno špatné rozhodnutí

20. 04. 2017 13:30:07
Několik let zpět... „Pokud se se mnou rozejdeš, budu hodně zlý.“ „Jak zlý?“ „Prostě budu zlý, když odejdeš.“

Ano, byl. Pamatuju si na to. Náročné, nehezké, vyčerpávající období. Kdybych věděla, že bude ještě hůř, možná bych se na to zkusila psychicky lépe připravit. Což ovšem nelze.

Několik dnů zpět...

„Už mám všechno sepsaný, tak čekej každým dnem dopis.“

„Dobře.“

„Všechno mám nastudovaný, všechno jsem si zjistil.“

„Podívej, teď se bude měnit víc věcí.“

„Já vím.“

„Co víš?“

„Všechno. A bude tě to bolet.“

„Koho to bude bolet?“ nerozuměla jsem.

„Tebe to bude bolet. Ne děti, tebe to bude bolet.“

Nešlo poslouchat dál. Jedním dechem žádost o domluvu, druhým dechem výhrůžky.

Tak jako posledních několik let. Vyhrožování, zastrašování, psychický teror. Neustálé slovní napadání, rýpání, vysmívání.

Najednou jsem šťastná a někomu se to nelíbí. Najednou se můj život obrátil k lepšímu, plní se mi jeden sen za druhým. Začala jsem žít životem, který jsem chtěla žít už dávno. Mám rodinu, která je zdravá a funkční. Mám zdravé děti a fantastického parťáka pro život. Nejenom, že partner vydržel veškeré překážky, které náš vztah dělaly komplikovaným, ale přijal i děti. A začaly se dít věci ...Zášť. Nepřejícnost. Zlost. Závist. A já si říkám - musí být strašně nešťastný, ačkoliv navenek by měl působit jinak. Má novou rodinu, dalšího syna, má dům, o peníze není nouze. Proč nežije svůj život a stará se o ten můj? Proč dobrovolně ničí své děti nátlakem a nucením? Vyrovnaný, spokojený, dospělý jedinec se chová rozumně. Vstřícně. Klidně. Nepotřebuje výhrůžkami a zastrašováním docílit toho, co chce on. Dospělý, srovnaný člověk by měl s lidmi jednat jiným způsobem, než je nutit a používat přitom silná slova.

„Bude tě to bolet...“ Nejsmutnější je, že já se s tím vyrovnám, zvládnu to, nenechám se stáhnout na dno. Ale co tohle udělá s pětiletými dětmi...?

Autor: Veronika Fojtíková | čtvrtek 20.4.2017 13:30 | karma článku: 19.79 | přečteno: 1128x

Další články blogera

Veronika Fojtíková

Proč já?

I haven ́t have time to rest for such a long time, no pause, the space just for myself. I haven ́t even been able to have any hobbies and the time just for being...now and here.

4.4.2017 v 19:24 | Karma článku: 4.67 | Přečteno: 205 | Diskuse

Veronika Fojtíková

Z horšího do lepšího

Moje stará, „prokvetlá“ Felicie! Nikdy mě nenechala ve štychu, nikdy jsem s ní nezůstala stát na křižovatce, protože by nastala nějaká porucha.

22.3.2017 v 14:07 | Karma článku: 9.70 | Přečteno: 329 | Diskuse

Veronika Fojtíková

Otec nebo táta?

Před pár měsíci jsem popisovala scénu, kdy jsem viděla jednoho tatínka, jak se choval hnusně ke svým dětem. Strhla se veliká diskuse, při které se určití„konkrétní“ jedinci pustili i do mě.

21.2.2017 v 12:25 | Karma článku: 23.99 | Přečteno: 1022 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Zdeňka Staňková

Moudrost Pipi Dlouhé punčochy

Pipi a Ronja, moje hrdinky z dětství. Dneska už chápu proč. Pipi mi pomohla uvědomit si, že nemusím dělat věci jen proto, že “se tak prostě dělají”, ale že je dobré přemýšlet o jejich smyslu.

25.4.2017 v 11:34 | Karma článku: 5.75 | Přečteno: 158 | Diskuse

Blanka Fay

Já ho tak miluju..

Klasický den začíná stejně.Jen co se trochu probudím a otočím na bok, využije vzniklého důlku vedle mne a už ho mám v posteli. Uvelebí se a ještě mne nechá chvíli spát. Pokud usoudí, že je čas jít ven,

25.4.2017 v 7:22 | Karma článku: 13.36 | Přečteno: 318 | Diskuse

Klára Manová

Zbláznil se? Ne, už tomu rozumím.

Cesta za životními hodnotami, poznáním svých limitů a vyčištěním přetížené hlavy může být různá. Někdo tuto potřebu ani nepocítí, pro jiného člověka se stane téměř nutností.

23.4.2017 v 20:17 | Karma článku: 10.38 | Přečteno: 508 | Diskuse

Jan Jílek

Když zazní volání

Začal jsem si dopisovat s s lidmi, kteří si říkají: „Mesiánští Židé.” Jsou to lidé, kteří jsou většinou Židé, ale vyznávají víru v Ježíše Krista. Jsou na mě slušní, nijak se nevytahují,

23.4.2017 v 3:15 | Karma článku: 17.10 | Přečteno: 410 | Diskuse

Zdeňka Staňková

Dítě není člověk. Ani v nemocnici.

Mám za sebou velmi stresující zážitek. Po mnoha stránkách. Autonehoda, moje dítě, moje kamarádka a děti mých přátel. Nejvíc stresu mně a mé devítileté dceři nezpůsobila bouračka samotná, ale někteří lékaři z Thomayerovy nemocnice.

22.4.2017 v 23:49 | Karma článku: 41.54 | Přečteno: 8095 | Diskuse
Počet článků 70 Celková karma 17.83 Průměrná čtenost 641

Jsem (ne)obyčejná máma dvojčat, která ráda utíká do svého vysněného světa. Pryč z reality...



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.