Otec nebo táta?
Přičemž já situaci jen popisovala a také jsem vyjadřovala emoce, které mnou lomcovaly.
Dnes jsem byla opět svědkem jedné pár vteřinové „scény“, i když ono ani nešlo o scénu a tentokrát (díkybohu!) šlo o krásný obrázek. Jela jsem autem a kolona přede mnou zpomalila mou rychlost. Musela jsem úplně zastavit a zaposlouchala jsem se do hudby, kterou pustili v rádiu. Najednou mi pohled padl na tatínka přede mnou. Vysoký muž vedl svého cca tříletého syna, zřejmě do školky. Nevím proč, ale neskutečně mě tohle dojalo. Pohled na „obra“ a jeho „trpaslíčka“, jak se drží za ruce, ve mně vyvolal takovou vlnu něhy, až jsem tomu nemohla uvěřit. Tatínek nespěchal, ani netáhl syna za sebou jako vlající praporek, ani mu nijak nehuboval. Naopak – oba šli pomalinku, tempo přizpůsobené chlapečkovi. Povídali si. Táta se díval na svého syna, poslouchal, pak se zase podíval před sebe na chodník. Pozorovala jsem je chvilinku a musela se usmát. Nešlo udělat nic jiného, než nahodit jemný úsměv, hlavou mi proběhla myšlenka „tohle je Táta (ano, s velkým T). Najednou mě tatínek chlapečka přistihl a usmál se na mě taky. Sklonila jsem hlavu a pomalu otáčela pohled přes své rameno, abych je viděla ještě chvilku, než se kolona zase o pár metrů poposune. Tatínek otáčel hlavu taky. Kdybych měla možnost, vystoupila bych a řekla, že svou roli plní dobře :)
Načež mi v hlavě vyskočila vzpomínka na „otce“ mých dětí, kdy jsme řešili lyže pro děti. Pointa celé trapné situace, která vznikla, bylo to, že „mi lyže nepůjčí za to, jak se chovám“. Potřebovala jsem lyže pro děti, které on sám velkoryse nabízel, kdykoli je budou děti potřebovat. Potřebovaly je teď, tak jsem si o ně řekla. Jen na půjčení, ovšem. Cokoli, co děti dostanou od otce, je půjčené. Jsou to sice dárečky, ale jen půjčené. Nesmí si je vzít k nám domů, nesmí si je odnést z domu, kde žije jejich otec. V podstatě děti dostávají dárečky jen na půjčení a na hraní jen v domě. Taktéž oblečení. Oblečení, hračky, teď už i vybavení, ať už jde o lyže či cokoli dalšího bude časem potřeba. Nechtěl je půjčit „protože se k němu chovám tak a tak“. Otázka „dárečků“ se stejným způsobem řešila i v době našeho vztahu, kdy jsme ještě ani děti neměly. Když jsem byla hodná, dárek jsem si mohla nechat. Když jsem zlobila, dáreček mi byl do pár hodin odepřen.
Lyže jsme nakonec dostali, ale jen kvůli ostudě, kterou si otec stihl udělat. Nepůjčí dětem jejich lyže, aby se pomstil jejich mámě. A já najednou cítila neskutečný stud… V sobotu jsem viděla svého partnera, jak trpělivě učí děti lyžovat celé odpoledne. Neskutečné, kolik do toho vkládal energie a nadšení. On byl nadšený, děti byla nadšené. Já byla nadšená. A dojatá. A najednou jsem si říkala, že děti mají toho nejlepšího tátu na světě, byť to není biologický otec. A dnes, při pohledu na tátu, který vede svého malého syna do školky, povídá si s ním, přizpůsobí svou chůzi tomu mrněti, mi došlo, jak velký rozdíl může být mezi slovem OTEC a TÁTA. Nezáleží na tom, kdo je biologický otec. Záleží na tom, kdo těm dětem věnuje svůj čas, energii, předává jim své hodnoty, miluje je bez jakýchkoli podmínek, dává dárečky jen tak a nic neočekává. A ty dárečky nechává dětem a nebere je kdykoli děti nebo máma „zlobí“. Táta je ten, který děti miluje bez podmínek. A takového tátu přeji každému dítěti, ať už velkému či malému.
Veronika Fojtíková
Nečekáte to a najednou to přijde
Poslední můj příspěvek jsem psala o setkání s výjimečným člověkem. Hodně nad ním přemýšlím, obzvlášť po posledních dvou uplynulých dnech.
Veronika Fojtíková
Příběh, který stojí za to dočíst (dovyslechnout)
Miluji příběhy. Vždycky jsem ve svém životě měla obrovské štěstí na lidi. Ať už jsem potkávala různé osobnosti, anebo jen někdo zajímavý byl mým sousedem, obohatilo můj život setkání s nimi natolik, že...
Veronika Fojtíková
Únava a prázdno
Cítila se osamělá. Vedle spaly její děti a ona tak mohla konečně mít chvilku pro sebe. Neužila si ji, protože únava byla znatelná. Zavíraly se jí oči a neměla už ani špetku energie.
Veronika Fojtíková
I oni mají dobré srdce
Můj život na vesnici pokračuje tak nějak poklidně. Dnes jsem jako v kině koukala na scénu tří chlapců. Viděla jsem je přicházet už z dálky, moc jsem si jich nevšímala.
Veronika Fojtíková
NIC na vsi
Už jsem skoro zapomněla, jaký byl život na mateřské dovolené. Zpětně, po nástupu do zaměstnání, jsem musela přiznat, že na mateřské to bylo skvělé. Už jen kvůli tomu, že jsem si sama mohla rozvrhnout čas.
Veronika Fojtíková
Nejlepší rozhodnutí v životě
Tak je ze mě po 14 letech opět vesničanka. Utíkala jsem z vesnice v době, kdy jsem si myslela, jak je nudná a nezáživná.
Veronika Fojtíková
Postup vpřed
Ano, chci psát. Ano, mé články se čtou. Ano, umím být i vtipná. Ano, mám snahu postupovat vpřed. Chci na sobě pracovat a chci postupovat dál.
Veronika Fojtíková
Zvládli jsme...
Nevěřila bych, že já, taková konzerva, budu žít jak dobrodruh. Bojím se všeho nového, neznámého a všeho, co "zavání" dobrodružstvím, protože...
Veronika Fojtíková
Manželství
Bavili jsme se s (tehdy ještě přítelem) manželem, že se oba vzájemně bojíme toho, že si jeden z nás ještě ani nestačí ukousnout svatebního dortu a chování toho druhého se změní.
Veronika Fojtíková
Dobro dětí
Můj příběh je dlouhý, hodně dlouhý. Hraju si s myšlenkou, že napíšu knihu. Dám si tu práci vydolovat veškeré nepříjemné vzpomínky.
Veronika Fojtíková
Upřímné štěstí
Říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré... Ano, můžu potvrdit. V době největší krize jsem používala tento blog jako deník. Ventilovala jsem v něm veškeré emoce, které se ve mně hromadily a nechtěla jsem je nikomu říkat.
Veronika Fojtíková
Jedno špatné rozhodnutí
Několik let zpět... „Pokud se se mnou rozejdeš, budu hodně zlý.“ „Jak zlý?“ „Prostě budu zlý, když odejdeš.“
Veronika Fojtíková
Proč já?
I haven ́t have time to rest for such a long time, no pause, the space just for myself. I haven ́t even been able to have any hobbies and the time just for being...now and here.
Veronika Fojtíková
Z horšího do lepšího
Moje stará, „prokvetlá“ Felicie! Nikdy mě nenechala ve štychu, nikdy jsem s ní nezůstala stát na křižovatce, protože by nastala nějaká porucha.
Veronika Fojtíková
Děkuji
Poslední půlrok mi dal hodně zabrat. Kdybych tušila, jak moc se nadřu, kolik energie vydám, kolik času budu muset najít, snad bych do toho podruhé nešla.
Veronika Fojtíková
Kreativní máma kreativních dvojčat
Baví mě pročítat články bloggerů, kteří dokáží zaujmout. Baví mě se inspirovat fotkami, které "něčím" přitahují.
Veronika Fojtíková
Život těch nešťastných
Vždy si dávejte pozor na to, co se říká o ženě za jejími zády. Drby mohou pocházet od muže, kterého odmítla, nebo od ženy, která jí nemůže konkurovat.
Veronika Fojtíková
Přátelům i nepřátelům
Přeji Vám všem nádherné Vánoce plné zdraví, lásky, smíchu, radosti, klidu, odpočinku, harmonie, uvolnění. Buďte se svou rodinou a vychutnávejte si každou chvilku naplno, protože život je tolik nepředvídatelný, že nikdy nevíte,...
Veronika Fojtíková
Milý Ježíšku,
Milý Ježíšku, psala jsem si malý seznam dárků, které bych letos ráda našla pod stromečkem. Ale tento víkend jsem to přehodnotila a uvědomila si, že vyměním všechny jen za jedno jediné přání.
Veronika Fojtíková
Vánoční přání
Blíží se Vánoce. Najednou se všichni začínají stresovat. Nejsou dárky, není upečeno, není uklizeno. V práci šílenosti, co se MUSÍ stihnout bezpodmínečně do konce roku.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 666x