Milý Ježíšku, psala jsem si malý seznam dárků, které bych letos ráda našla pod stromečkem. Ale tento víkend jsem to přehodnotila a uvědomila si, že vyměním všechny jen za jedno jediné přání.
A tím je DOMOV. Víš, takové úplně obyčejné místo, kde bude mít každý člen rodiny svůj vlastní pokoj a prostor. Kde budu moct sedět s dětmi na úplně obyčejném gauči a koukat na Večerníček v úplně obyčejné televizi. On ten ratanový mini gauč, na kterém sedíme dnes, není špatný, ale je malinký. Občas dá práci sednout si mezi dvojčata tak, abych neměla nohu jednoho na břiše a nohu druhého na své hlavě. Ani koukání na pohádku na počítači není žádná hrůza, už jsme si nějak zvykli, ale myslím, že dětem by se na větší obrazovku koukalo líp.
Přála bych si obyčejný domov, ve kterém bude převládat harmonie, rovnováha, spokojenost, a kde bude slyšet hodně smíchu. Rádi se smějeme, děti mají hned jiný výraz tvářiček a rozzářená očka, když jim obličej ozdobí smích. Já se teď často nesměju, protože mám spoustu starostí, víš?
Taky by bylo hezké mít na zahradě psa, o kterém děti pořád mluví. Možná i nové auto v garáži, které by potřeboval přítel. Ale tohle už není tak akutní, protože o nové auto se může přičinit i on sám (a teď to není o tom, že bych mu to nepřála, spíš naopak!)
A co by bylo opravdu dobré… Domov bych měla ráda daleko odsud. Od lidí, kteří umí cíleně ubližovat jen proto, že se nedokázali sami vyrovnat se svou určitou situací. Protože ti mi ubírají nejvíce energie.
Vím, že letos už nemáš šanci to stihnout. Ale třeba příští rok... Co myslíš?
Děkuji ti!
PS: Letos jsem byla opravdu hodná. Jen od podzimu je to trošku horší. Ale zase se zlepším, neboj. Už na tom pracuji
