Tak nám zůstanou aspoň ty kosti

To jsme takhle o víkendu byli na chatě na "Valachoch". Kluci potřebovali čurat a šli zrovna k plotu, kde byl i drát, do kterého občas pouštěli elektrický proud, aby z ohrady neutekly krávy (Valaši ví, o čem mluvím, že ano? :D).

Udělala jsem klukům dlouhou přednášku o tom, že na drát, který je pod elektřinou NIKDY, ale NIKDY nesmí čurat, protože by je to sežehlo na uhel a nezůstalo by po nich nic. Jen popel a možná kosti. Děti se zamyslely, chvilku přemýšlely a já přidala i historku o tom, jak to takhle sežehlo jednoho pána.
"Eriku, radši tam vůbec nechoď čurat, protože co kdyby tě to sežehlo? Co bysme si bez tebe počali? To bysme zůstali už jen sami."
Kuba mlčel a bylo poznat, že celou tuhle myšlenku pečlivě rozvažuje.
"Ještě by nám zůstala babička s dědou", povídá Terík.
"To máš pravdu, to zůstala", souhlasím.
"Ale mami...", ozývá se Kuba..."Aspoň by nám po Erikovi zůstaly ty kosti..."
Ty moje děti jsou tak neskutečně chytré ;)